Těšíte se na něco, co vás „pohladí po dušičce“? Tak tahle muzika to asi nebude! I když… No, v každém případě smíchem ze židle padat nebudete. Parta sdružená okolo charismatického zpěváka a básníka Michaela Kubesy totiž nenabízí nějaké vymazlené trendy pozlátko, ale spíše syrovost životem otřískané duše. Písně jsou něžné, syrové, plaché i sprosté a vždy opředeny « skrýt následující
originálním zvukem kytaristy Petra Uviry. Ladě svou hudbou vlastně jen podtrhují rockové písničkářství, ze kterého jde cítit blues, alternativa, ale zároveň jsou kapelou, která žánry posunuje dál a dává jim punc originality a osobitosti. Velkou předností kapely jsou také jejich živá vystoupení - ať už elektrická nebo akustická - zanechávající velmi pronikavý a intenzivní dojem.

"... víte, dnes už je zřejmě jisté, že život lidí, jako celek, je obrovský nenapravitelný chaos bez jediného, v pravdě sdíleného, společného pravidla. Člověk tomu však nechce a nesmí uvěřit! ... poezie je způsob, jak tento nebetyčný, svíravý bordel přetavit do okouzlující, malebné vnitřní podoby." (Michael Kubesa 12.5.2007)

Podtitul kapely - „neurvalý šanson“ vystihuje tentokrát jen částečně to, co vás čeká při poslechu tohoto mimořádného alba - Kalná. Velmi pomalý rozjezd úvodní písně, který se zařezává jako žiletka, vás pomalu připraví na dalších jedenáct skladeb - příběhů, které jsou svou syrovostí a nekompromisností trochu jako život vražený jehlou pod nehet. Opravdu zážitek. Vše ještě navíc umocňuje a významově rozšiřuje sugestivní booklet s fotkami k jednotlivým písním.

Michael Kubesa o desce Kalná:
“Uhrančivé kontrasty, to je to, co je snad slyšet na desce Kalná především. Něha, sprostota, luční kvítí, roztažená stehna, zmatek, řád, úzkost a naděje.
Roztančené kaly (odtud název KALNÁ) našeho společného NEVĚDOMÍ se hrnou ze všech stran a kupodivu nevyvolávají úzkost, jen nová uvědomění a z nich plynoucí pozměněné naděje. Lůzři zde prožívají bohaté, bizarní příběhy plné tajemství a na konci vám mohou připadat krásnější než celá rota polovyrobených top modelek.“

Jisté je jen jedno – třetí album kapely Ladě je v pravém slova smyslu extrémní. Mrazí při něm v zádech a slzí při něm oči. Je vyhrocené, je vysekané z dřeně nocí a dnů a je čímsi strašlivě nabité. Je to samet i rašple, výlet do vesmíru v rezavé konzervě, pohádka vyprávěná v obludáriu i kouzelník, který vytáhne z klobouku něco jiného než králíka. Není to lepkavá limonáda ani urputný zápas, a samozřejmě ani nic mezi tím. Pokud máte rádi procházky naboso po ostří nože pod oblohou plnou hvězd, je to dobrá volba.