DG 307 nemusím návštěvníkům těchto stránek vůbec představovat. Přesto se jedná v tomto případě o událost mimořádnou: skupina absolvovala v roce 1994 několik koncertů v - předtím ani potom - nebývale silné sestavě: dvoje bicí, dvoje klávesy, zdvojené smyčcové nástroje, « skrýt následující
kytara a samozřejmě nezaměnitelný hlas Pavla Zajíčka. Je to i poslední sestava, v které ještě hrál Mejla Hlavsa, tentokrát na klávesy. Album s délkou přes 70 minut obsahuje kompletní repertoár tohoto turné, a to včetně několika dosud nezveřejněných skladeb. Každý, kdo zná DG 307 ví, co může čekat - ovšem rozšířené, dokonale propracované nástrojové obsazení dodává hudbě na hutnosti a monumentálnosti, která přechází až v jakousi melancholickou symfonii. Jedno z nejsilnějších období, které nese ještě rukopis Mejlovy hudební geniality a samozřejmě i pečeť nenapodobitelně autentické Zajíčkovy poezie. Nahrávka stará více jak 17 let zní jako by byla natočena včera. A stejně aktuálně bude znít i za dalších dvacet roků.