Folková písničkářka, která zůstává věrná svým undergroundovým kořenům - jak ostatně můžeme posoudit z těchto archivních nahrávek. A jak o ní mluví její přátelé z té doby (Čárlí Soukup): „To bylo asi v roce 79, když se v androši na baráku Květy a Honzy Princových, « skrýt následující
objevila Dáša a hned bylo jasný, že do něj patří odjakživa. Přišla z Ostravy, vrhla se do života, miluje život, diskutuje, zpívá, pije, vaří, dělá na baráku, společně s androšem hledá pravdu o životě, bere si Londýna a brzy porodila dva malé chachary. Chtěla by dělat ještě víc, je nabitá nadšením, ale den má jen 24 hodin. Nenechá se omezovat, přebíjí čas uměním, skládá, píše texty, hraje na kytaru, tak jako to žádná holka nedovede, zpívá o všem, o všem co žije. Androš a písničky jí pomáhají na útěku, není kde bydlet, není práce, nejsou peníze. Barák Princových demoluje krumpáčem, lopatami, sekyrami a dynamitem rota rozběsněné milice. Stěhování každé tři měsíce, přístřeší na baráku u Honzy Litomiského musejí Londonovi opustit, protože je Litomiský zatčen. 1980 odjíždí Dáša s Londýnem, s dvěma kufry a chachárkama do Vídně. Najde Dáša na Západě kousek toho, co nám ´rudí´ baroni vzali - kousek domova? Bude-li dál zpívat, pak ano."