Vynikající hudební představení, vzniknuvší na popud Micka Jaggera a uskutečněné v prosinci 1968, bylo dlouho u ledu z důvodů Jaggerovy nespokojenosti s výkonem Rolling Stones. Ten je ovšem - oproti dejme tomu koncertu v Hyde Parku 1969 - více než dobrý a dalo by se říci i standardní._br_
Skutečnou hvězdou je ovšem skupina The Who, jež svou skladbou "A Quick One While He's Away" zastinuje vše, co je zde k vidění - at už jsou to Jethro Tull, Taj Mahal, Marianne Faithful či John Lennon se skupinou Dirty Mac._br_
Záznam "Jater" je unikátní již v tom, že na postu sólového kytaristy se zde místo odšedšího Micka Abrahamse klátí Tony Iommi.
Tullové hrají z playbacku, živě je pouze Andersonův vokál._br_
Lennonova prezentace "Yer Blues" je více než zdařilá, zbylé trio Clapton-Mitchell-Richard jej velmi dobře doplnuje. Celá skupina pak doprovází Yoko Ono a houslistu Ivryho Gitlise v nádherně rozjeté improvizaci "Whole Lotta Yoko" (zvané též "Her Blues")._br_
Se Stones ještě vystupuje Brian Jones a celá skupina působí unaveně. Není divu - vystupovala jako poslední a až k ránu, kdy už měli diváci celého maratónu nejspíš plné zuby. Přesto jsou skladby z tehdy čerstvé "Beggars Banquet" zahrány velmi dobře (vyzdvihl bych "No Expectations") a diváci se rovněž seznámili s novou písní "You Can't Always Get What You Want", která si na vydání počkala až do července 1969, kdy vyšla jako béčko singlu "Honky Tonk Women".