Patrně nejlepší koncert (spolu s Nirvanou, jíž to nelze upřít) ze série MTV Unplugged, jež byl i u nás k vidění.
Eric Clapton vystoupil se svou doprovodnou skupinou, jejímiž členy jsou mj. i vynikající kytarista Andy Fairweather-Low (v současnosti se prezentující ve Wymanových Rhythm Kings), vyhledávaný perkusista Ray Cooper a basák Nathan East.
Mezi nejadorovanější (a v televizi nejuváděnější) skladby zde předvedené patří bezesporu "Layla", "Tears in Heaven" a "Hey Hey". Zatímco první je citlivě zpomalený dříve božsky hlučný rámus Erikových Derek and The Dominoes z roku 1970, "Tears in Heaven" zde dopadly mnohem lépe než v pozdější studiové verzi s přidaným orchestrálním doprovodem.
Clapton občas zažertuje s publikem (nádherný je okamžik, kdy si při začátku skladby "Alberta" uvědomí, že si z prstu zapomněl stáhnout bottleneck, s nímž "slajdil" v předchozí písničce), nenuceně a nádherně uvolněně vyznívá první ze dvou "rozjetých" skladeb - "San Francisco Bay Blues".
Vystoupení má příjemnou, až intimní atmosféru (vypíchl bych "Lonely Stranger", "Nobody Knows You" a "Old Love"), nejedná se o žádné představení před davy řvoucích lidí, kde se nějaká ta chybička zakryje, nýbrž o dokonalý koncert pro sedící a bedlivě naslouchající diváctvo. To ovšem rozhodně není na škodu. Právě naopak.